VÍTĚZSLAV NEZVAL (1900-1958)

MANON LESCAUT

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje umřít pro krásu.



STALIN

Až bude navždy v míru žít,
v tom míru, který zajistil mu
Sovětský svaz a jeho lid,
až pozná jeho heroismus z filmů,
až pozná jeho heroismus z knih,
až pozná, čím byl všemu lidstvu Slovan,
až bude opěvovat zas jen sníh,
poněvadž zápas bude vybojován,
až všecko nepřátelství pomine,
pak naše v slunci narozené děti
budou Vám žehnat, Staline,
a všem nám trochu záviděti,
že směli jsme Vás zblízka znát,
že narodili jsme se časně,
že, maličtí, jsme směli psát
na Vás a Vaši počest básně.



KRAJINA

Mezi jahodami v lese
je atlasový divan
Nad ním se třese
a zpívá skřivan

Na té louce je španělská stěna
a na otomanu v dolíčku
spí nahá žena
a na prsou má rosničku

Rosnička zpívá
pomněnky se krčí
dáma spí a zívá
Zvolna prší



/ / /

Ptal jsem se mořského koníka
Co je lépe uschnout jako list nebo si kaziti nejúchvatnější hodiny
Tím že bychom je chtěli zvěčnit
A sepie mi odpovídá
Roním červený inkoust to je všecko



/ / /

Když večer svítí
lucerny jako rybí šupiny,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
s lunami, s delfíny.

Když večer svítí
lucerny jako divé korále,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a hrát si na krále.

Když večer svítí
lucerny jako okna kasina,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a myslet na syna.

Ach koni, koníčku,
kdo mi tě osedlá,
kdo rozhoupá tě, lodi,
když přízrak za mnou chodí
a noc je zlá.



ŽÁRLIVÝ

Roztála jarní oblaka
a nad krajinou
vykvetl úsměv blankytného smíru.
Zjasnělé nebe hovořilo k zemi
žárlivým okem vykoupené lásky,
slunečnou vůní nebe hovořilo
výšinám.
Jen pod kamenem
zachvěl se lístek jitřní sedmikrásky,
mlhavým deštěm vzešlé sedmikrásky,
a zaplakal čistou obžalobu nebi
mrazem sklán.
A já jsem trpěl
výčitkou srdce, poraněného
žárlivým okem roztoužené lásky,
pokořen slzám tvým jsem porozuměl
a čekám tichý
na březnové deště,
v nichž zetlí hříchy...



SLOVNÍK LÝSKY

Slovník lásky tak málo říká,
nelze si z něho nic brát.
Housle pláčou, saxofon vzlyká,
má-li člověk rád.
Vždyť ve slovníku jsou mezery!
Tak bloudím celé večery.

Refrén
Já bych ti chtěl svěřit
nejsladšími slovy
to, co mám na srdci a ještě víc.
Nebudeš mi věřit,
hudba ti však poví
to, co ti neumím říct.

Zeptej se srdce, když při tanci bije,
zeptej se na to melodie.
Já bych ti chtěl svěřit
nejsladšími slovy
to, co ti neumím říct.



PSACÍ STROJ

V kanceláři trojnásobný jazzband
k tanci hraje
Papírová řeka plná
modrých vlajek
Kapříci pstruzi a květy stromů
vesele tančí při charlestonu



TVÉ OČI VĚRNÉ

Tvé oči nádherné
já denně hledám,
já nezapomenu,
ne, já je nedám.
Já věřím denně víc,
že půjdu jenom s nimi
svým celým životem,
jenž dosud nepatří mi.
Tvé oči nádherné,
ach, kde jsou, kde jsou,
to štěstí nezměrné,
které mně nesou.
Jak píseň beze slov,
již vánek naladí,
tvé oči nádherné,
mě nikdy nezradí.