Hřbitov
Zezdola k růžím přivoníš
až budeš smrt svou žít
a do tmy lásku odhodíš
svůj štít
U paty hrobu budu břečťanem
tichou písní co tě obklíčí
popsaný tebou pergamen
který čas nezničí
Zas budem spolu spát
na syrinx trav nám vichry zahrají
šplounání Léthé budem naslouchat
a písni pradlen když rubáš máchají.
Loutna
(sbírka Ladění)
Přezpívám neživé zhaslé věci
dobrotu hlasu jim dám
celý chór přání hlaholí ve mně
Haleluja Haleluja
Kam dám já ale zemřelých nářky
drásané tmou
Pod sraženou lunu mrtva
Pod sraženou lunu mrtva
za loutnu bezestrunnou
za loutnu bezestrunnou
KHM
Svit hvězdy umřelé jsem pil
v zemi nepřejícné přibité mé zemi
znak jména NIC jen jinak obroubil
nití mi danou sudicemi
Olovem KDE a CO opánky podbité
za tebou bloudil mrtvý perutníku
teď do hvězd zviklaných do celé hrůzy té
sršící věnec zajíkavých díků
V truchlivišti dlouhé noci tvé
v zemi přibité v té nepřejícné zemi
sníš kníže rodné řeči žárlivé
žal lhoucí pod růžemi
Sto stínů prošlo Jarmiliným stínem
a nové lásky hrají na tvé kosti
jen po požáru jiném zhynem
a jinak vejdem do věčnosti
Beze psí úzkosti v rachání karabin
pohrobci tví tvou dávnou touhou vzplanou
ať zavoní až k nim poslední země blín
pod zemi krásnou pod zem milovanou
Odpověď
(sbírka Tvář, 1931)
Přes šepot tvůj
smrt ke mně hovoří
ne ty mne nelituj
to pokoří
Chci naslouchati jí
a vyzvěděti jen
proč každý patří jí
a zda jsme její sen.
Potopa
(úryvek)
Ó jak jsi krásná smrti
Smrti Poselkyně ticha
Smrti Podloudnice
Smrti Přítelkyně pokolení
Smrti Pekelnice
Smrti Pastorkyně
Smrti Psice
Smrti Podruhyně
Smrti Podvodnice
Smrti Patronkyně
Smrti Prosebnice
Smrti Potměšilko
Smrti Podělkářko
Smrti Pletichářko
Smrti Pošetilko
Kde je tvar tvůj smrti
Poslední krásko Alešova
Ty uviděná v růži
Na kyvadle sedí Ona
na kyvadle smrt se houpá
Sestro sestro Jidášova
Přiznání
V ošatce snů již život prosakuje
kolébán nocí v nedbání těla svého
vír sudby mě až ke dnu pohružuje
a není tu dcery krále egyptského
Ten úděl štěstí mi nedán byl
a přesto nutím se ke chvále chval
malosti víry bych se zbyl
do prázdna svého ozvěny všeho jal
Výš nevzrostu než nad tu vteřinu
jíž svědkem nikdo nebude
v náruči stínu potom spočinu
a pýchy vzpurné ubude
Pak číst jak list co serván byl
padnu až ke kořenům bytí
barev i vůní jsem se zbyl
tvar duše uchoval však bez rozbití
Ta zvedne se do mrazů osamění
a rozpráší pel všeho co jsem měl
a svět v té chvíli o málo se změní
jako by rorýs mrakem proletěl
V košíku snu do smrti tiše vtékám
ty nakloněná ruce stáhni zpět
já odevzdal se spodním černým řekám
co hloubí kout v kterém lze zapomnět
Rukojmí
Viděl jsem rakev kdysi
a svíci plačící
pak vzácná ústa čísi
tak kající
a mrtvý pohled svinutý to had
v svém chladném stočení
se díval tušeně jen snad
do mého sevření
podoben myšlence co chce být ztajena
on v sobě trval bez pohnutí
Ty mrtvý co to znamená
vím jsem tvůj rukojmí a marné času vzdutí
Slova a slova
Těžší nad vzlétnutí vrány
jsou slova ta co neví kam
mrou hlasem drány
proto je často neříkám
To se to říká je-li těsno
Šalba sdělení se pyšně rozpíná
znáš rtů přetížené česno
zlomí je poslední hodina
Nakonec jen stažením úst říci
co víš a co jsi nezvěděl
vína útěchy se zříci
a skočit přes předěl
toho co bylo a toho co pak bude
odejít jako bys šel spát
byls a zase budeš všude
Bůh na tebe si bude tiše hrát
Jednou i nechtě musíš stanout
a vydat počet z hodin svých
pak necháš pravá slova vanout
a zapomeneš umělých
Smrt
Vysmát se stínu když za zády se krčí strachy bez sebe
smrt rychle zhasí tvář
a novou hvězdu rozžehne
Naslouchejte něžnému praskotu jejích čistých kroků
ten praskot slýchávali jsme při česání dlouhých vlasů žen
za umírání lásek
V kamení hlíně zasuto je žití naše
pro ztrátu hadí koruny své hlavy neplačte
ta země nás už necítí
Tisíckrát polykaje štěstí polkli jsme jen smrt
nápadníci hrobů hlas volá
přes bdělost kohoutů za kuropění
V dutině noci nepovšimnut leží roh hojnosti
smrt jej vysypává a umrlec v ústech drží hvězdu
milosti spánku se dovolává
Hřbitov je nasát jedy nebesa nikdy je nepřijmou
Kristus rozežraný měděnkou dotrpěl
přízraky shrbených stínů znovu prodávají jej
Smrt držená v růžové
Spánek v sobě hledá
myslí jen kůží svou
ta dívka dvakrát bledá
jež bude umrlou
Krásná a ztepilá divizna zlatá
vyrůstá z pelesti
anděl chvátá
smrt sní
Již svléká se k lásce neslyšně
vstupuje do ní mrazí krev
útlými prsty na břiše
kreslí jí mapku cév
Smrti
Ty smrti řekni mi když krev mou prolínáš
zda jsi tak opuštěna
že ke mně tiskneš se a se mnou usínáš
Příbuzna se vším proč tak dlouze trváš
v bratrství s mým snem
proč krajkoví mé lásky trháš
Dej ať poodejít mohu na krok z tvého stínu
a skonávání sevři do chvíle poslední
Dej dobrotu zapomnění po níž tolik hynu
... (bez názvu)
Do kruhu stínů zemřelých
vejdu s křidýlkem skomírání
a ve vlasech pyl rozbarvených lích
přivítán bez usmání
vysvlékám škorně zhrublé poutí tou
již tam ve světě mi bylo jíti
a živým jazykem vypna tvář vrásčitou
o stínu stínů budu teprv sníti
... (bezejmenná báseň)
Sýček v černé pýše lesů naříká si
hadí mléko hvězd když do dna pije
Klekánice v srdce zvonů sukni zapletla si
Noc mi stoupá do hlavy vrávoraje
smysly neznámými zvídám chtivě
bojácný dech vzpurně polykaje
Na čelo mi anděl pravou nohu klade
lámu hladně chleba vzpomínek
zamyšlený stín se za mnou krade
Na obzoru černý samet rozvěšený
na stříbrném vyšívání ulpívám
márnice i svíce připraveny
Tajná hnutí krve žárlivě si střežím
vylekaný pták mi náhle hlavu stíná
mezi červy ledovými ležím
Van smrti se lísá kolem čela
kohout hvězdy zobe zpívá
smrt je vyplašena
No comments:
Post a Comment