16 ΣΟΝΕΤΤΑ
fetišista
Mam za manželku kyrysnici
už déle nežli od jara
Toť učiněná maškara
Má ocelovou rukavici
Co pomůže mně kytara
Bum něco prasklo
na polici
Dnes přehnula mne
přes lavici
Je šťastná když
tě pokárá
A já jsem její
hodný muž
předvčírem nabrousil
jsem nůž
Dvě oči svítí na
talíři
Jen pro ně
jsem ji miloval
Do sbírky
motýlů je dal
A slepá s
ošklivcem se smíří
měšťák
Má zlatý
řetěz na břiše
Kdo urazil
by toho bůžka
jenž
nadouvá se jako hruška
ten ať se
ďáblu upíše
Jsem
manželka a vlastně služka
a chůva
toho fetiše
Však dížka
jednou překyše
a budu sama
v hrobě lůžka
Je těhotný
zas vysedá
ta
každodenní beseda
mu stačí
aby poznal kursy
A kyprý
drahocenný plod
odplaví
chladné proudy vod
Můj miláček
je králem bursy!
svedený
Jsem něžný
to vše zavinila
má
obraznost a punčocha
Co chcete
paní od hocha?
Pleť smrti
bude asi bílá
Však teď
jsem vzorem lenocha
a dělám co
chce moje víla
Chuť nicoty
všech věcí zbyla
ó ať se se
mnou pokochá
Je noc či den? Už
dvanáct bije
já vytahuji
žaluzie
a nakláním se z
ložnice
Noc děsí mě a dne
se štítím
Když znaven
usnu i pak cítím
dech smrti
cizoložnice
circulus
vitiosus
Opilec
přičinlivý žák
a ctitel
umělého ráje
má v očích
slzy vzpomínaje
Však mysl
ulétla jak drak
On pije
zelenavé kraje
a jeho duše
tažný pták
si hledá v
kouři vlčí mák
a něžné
idylické stáje
Tam s
vrabčáky a s holuby
žije svůj
život naruby
Však náhlý
vítr strhl lávku
Duch
pohroužený do hříček
procitá
jako budíček
A pijan
zdvojnásobil dávku
básník
Ač zvítězil
nad desilusí
a dávno
přemohl svůj jed
má horečky
To dělá svět
jenž chtěl
by aby byl jak druzí
Svůj
fantastický kabaret
má
podříditi vkusu luzy
Svět zotročil si
vše i musy
Ach škoda
slov ach škoda let
Žel jeho
vnitřní řeč je čistá
On
vysmívaný alchymista
je jako ony
komety
jež poutá
cizí gravitace
a místo
křišťálové práce
on píše -
běda! - sonety!
literatura
Dost dlouho
jsem byl pod kontrolou
tvé
libovůle čtenáři
Ne víckrát
se ti nezdaří
mě vláčet
obecnou svou školou
Už nepleť si mne
se žháři
Už nechci
vystrkovat holou
I to čpí trochu
aureolou
Jsi nemocen? Jdi
k lékaři!
Má svrchovaná
libovůle
zná světy navždy
pominulé
Já pohrdám tvým
šestákem
Co prohrám
prohrám na ruletě
Jsem ve tvém
zotročeném světě
jen nulou ne však
žebrákem!
upír
Ty dobrodruhu
kytary
až položí tě na
máry
zvuk devíti tvých
prasklých strun
se změní v devět
černých lun
Tvůj mozek jehož
výpary
jsi zaháněl jak
komáry
se zbortí v zemi
jako trůn
pod tlapkou
potkanů a kun
Však než se
nasytí mnou krtci
tvé jedy louhují
mně v srdci
a teprv s jiskrou
zániku
až bude zcela
rozvráceno
pak zlhostejní
mně tvoje jméno
můj trýzniteli
básníku!
její moc
Při obnažení tvého
těla
pod oknem drnčí
tarantela
Tvá erotická
mimika
mne změní v
náměsíčníka
Znáš zázraky a
kdybys chtěla
vypučí v skříni
mirabela
Čí líbí se ti
osyka?
Jsme rázem v
stínu lesíka
Kdo jsi? Jsi moje
fantasie
i ve snu trýzní
mne a žije
Buď musím být
tvým otrokem
anebo navždycky
tě ztratím
Jsi rozmarná? Ó
buď si zatím
Já dobudu
tě útokem!
sonet
Věž nad
horizontem se třpytí
Prst na
křížku jenž přisahá
Uprostřed
slz a krupobití
a svlečen
takřka do nahá
se
automobilista řítí
a jeho
stroj mu pomáhá
Jsem v
sonetu jak moře v síti
a z extase je
úvaha
Proč vyhýbáš se
vlastní řeči?
Co slabika
to nebezpečí
stroj hrá
jen prstem do něj strč
Prst hrozí
já se celý chvěji
že vlak se zvrhne
na koleji
Když necítíš tak
raděj mlč!
rytmy
Raz dva tři čtyři
držet krok
Svět vnucuje ti
svoje rytmy
Můj démante tys
nezasvit mi
Stát čelem
vzad a vlevo bok!
Znám jiné
vojsko myši stok
ty mlsné
požíračky přítmí
Můj démante
tys nezasvit mi
Jdu krokem
povalečů z dok
Mé srdce v
tomtéž rytmu buší
Hodiny bijí
spaste duši!
Blesk
proměnil se v lilii
Déšť
rozezvučel střepy zinku
Teď
pochoduji při bubínku
jenž vpad
mně do delirií
zvláštní
rybář
Ne už i
zlatá vrtule
jež pohání
tě hlohu světla
je slabá
než aby mě spletla
Pryč ptáci
dolů s kopule!
Pět žen si sedlo
na pometla
a ve vzduchu čpí
cibule
Chci vzdát se vám
jsem bez vůle
Má duše rajka
která vzlétla
Bez udice a bez
sítí
den na svůj
slovník loviti
jak moudrý Budha
na mlčení
Sám sebe
proměňuji v bod
jak zbavuje se
řeka vod
Není to
spánek ani bdění
kázeň
I moře má
svou dresuru
a z jedné
vlny vzniká druhá
I v bělobě se
skrývá duha
Jsem věčný
kejklíř azuru
Znudil tě život
dobrodruha
A v ruce malou
lasturu
chceš uniknouti
ponuru
Pán extasí a
jejich sluha
Už bezmála jsa
změněn v hloh
jsi trubač
však i lesní roh
Čím výš tím
vzdaluje se nebe
Až jednou za
novoluní
se rozplynouti ve
vůni
jež
vysvětluje sama sebe
kremace
za živa
Jak
křišťálový mnohostěn
se točíš
kolem vlastní osy
a žárlíš na
kapičku rosy
Je schopna
nekonečných změn
Chceš
zmizeti jak blázni pštrosi
a uchvátil
tě osud pěn
Tak moci
utéct v lásce žen
žahadlu
lstivé smrti vosy
Čím méně
budeš v sobě sám
tím míň ti
smrti zanechám
jsa přelit
v tisíceré tvary
Až vyvlastním se
docela
co mně pak bude
do těla
Pak nalož si je
na své máry!
asentimentální
Jdeš s nové
perspektivy k lidem
prost sebemenší
iluse
Tvé ruce jako
haluze
se rozepjaly nad
svět s klidem
Co je nám ptáčku
po luze!
My
nepláčeme nad Ovidem
Nic žádné
spolky s Věčným Židem!
Ti trpí po
své zásluze
Dnes uviděl
jsem z okna ženu
Nač čekat
marně na odměnu
Je robustní
tak vem si ji!
Svět plný
šíleného kvítí
Je špatný? Chci
jej proměniti
Pse sežer
klidně lilii!
optimismus
Klid
podzime jsem optimista
a mám rád
širé obzory
Syt
pokrytecké pokory
si hledám v
světě kousek místa
Hleď malá
Leninova busta
se směje
všemu na vzdory
Na šibenici
s netvory!
A země bude
opět čistá
Tvé nitro s
kterým bojuješ
je stará
pokrytecká lež
Tvé sonety se
rodí z hnusu
Ó nakažená krvi
teč
Až vytečeš má
vlastní řeč
vytryskne z
prvotního vkusu!
cauchemar
Jsem zbaven
navždy noční můry
Už bez masky a
koturnu
se dívám klidně
na urnu
Mé peklo na
mě padlo s hůry
Buď sbohem
oko kreatury
spi v
extatickém nestvůrnu
Teď jako
zpěvák v nocturnu
se loučím s
andělskými kůry
Pryč mlsný stíne
Hamleta
Když pravice je
prokleta
dosáhnu štěstí
levou rukou
Já věřím více
štěrkaři
než mystickému
šprýmaři
vždyť oba tentýž
kámen tlukou!
